Зачарований жебрак

Od té doby se všichni dávno rozešli po světě, ale pořád ještě mají vlídné a očarované oči, kterými dovedou objevit všechno, co je krásného a dobrého v životě. Někdy potkáte takového člověka, a jen se na vás podívá, hned vám je, jako by vám řekl něco moc hezkého. Vždyť tuhle v Praze je jeden strážník, a ten byl tehdy detektivem a šel také za tím pokladem; ale protože mu skočil do očí popel němého dědečka, má teď očarované oči. Stojí na svém místě a dívá se, jak chodí lidé kolem; v každém vidí nějakou dobrou a svatou jiskřičku, třeba udušenou a zapomenutou. Kolem něho jezdí tramvaje a automobily, lidé spěchají za poklady a denními starostmi, a nikdo nemyslí na to, je-li kolem nich něco dobrého nebo pěkného. Ale ten strážník se dívá a vidí, co je v lidech skryto; a ten by vám také dosvědčil, že pohádky opravdu jsou, a že jsou mezi námi a v nás samotných.

Národní listy 25. 12. 1920